Konifery a jehličiny

wbgardenzahrada čarověníky jehličnany koniferywbgarden

Český čarověník

 

II.

Čarověník, pokračování....

No, jisté je, že když rodiče definitivně odejdou a vy si vyběháte patřičná povolení a najmete patřičně drahou partičku kácečů, tak se vám většinou povede, i když s jistým rizikem, drobečka odstranit. Někteří to řeší tak, že stříbrňákům a nejen jim, ale i jiným přerostlým dřevinám neustále odřezávají vrchol, což je velmi nedůstojné jak pro samotný strom, tak svým způsobem to hyzdí krajinu. Ovšem česká krajina je na rozmanitá hyzdění celkem zvyklá, takže se zatím dohromady nic neděje. Štěstí možná mají ti, kteří tenkrát.., lépe řečeno, jejichž rodiče či dědové a báby před těmi padesáti lety, za dávného jindy, ten tehdy n e d o s  t a t k o v ý stříbrný smrček jaksi nesehnali a byli nuceni si patřičný strom opatřit jinak. No, kde jinde než v lese, tam bylo a je přece stromů dost a lesy byly tehdy přece naše. Když si takto ovšem k o u p i l i normální smrček ztepilý, tak mají dnes podobné problémy jako sousedé s pichlákem. Ti, kteří díky náhodě či jinému obdobnému hnutí sáhli po borovici, jsou dnes na tom o poznání lépe. Ze všech okrasných jehličnanů - konifer, borovice se dá totiž nejlépe tvarovat a to, zjednodušeně řečeno, v každém věku, jak o tom konečně svědčí japonské a jiné většinou orientální zahrady od jejichž založení uplynuly stovky let a přesto stromy v nich nepřesahují zahradní a lidské dimenze. Jenže kdo to dovede ? Po druhé světové válce když se pomalu Američani začínali usmiřovat s Japonci, tak mezi prvními japonskými vyslanci nechyběli zahradníci. Většina nádherných japonských zahrad v amerických městech byla založena právě v tomto období. A protože jsme po svých prapředcích tvorové napodobující - „monkey see, monkey do..“ , volně do češtiny přeloženo „jeden blbec nadělá blbců až běda…“ a taky protože krása je velmi nakažlivá a kdekdo by ji rád, tak se stalo, že pojem japonská zahrada velmi rychle zdomácněl nejen za velkou louží, ale ve staré dobré Evropě. Jenže ne každý, kdo si udělá jezírko ze staré vany a takto na břeh zasadí pak borovici, které náhodně uřeže pár větví, zapíchá kolem bambusové tyčky, osype to štěrkem, na štěrk přivalí balvan, který mívala stařenka na kyselém zelí a nakonec v supermarketu koupí betonovou nebo nedejbože plastovou, samozřejmě recyklovanou lucerničku.., ne každý takový je ten pravý tvůrce japonských zahrad…, i když návodů typu - udělej si sám - je všude dost. Je třeba nejen vědět, ale taky aspoň trochu vidět a cítit….Omlouvám se za krátký historický exkurz, chtěl jsem jenom říct, že japonská úprava okrasných dřevin je jistým řešením jak v poměrně malé zahradě poměrně dlouhou dobu důstojně existovat s poměrně - za normálních okolností - mohutně rostoucími stromy. S Japonci souvisí i umění bonsai, kdy už odmalička se snažíme velké stromy omezit v růstu a to nejen formováním koruny, ale taky úpravou kořenů. Ty tam jsou totiž doby, kdy jistý významný anglický pěstitel navštívil, samozřejmě koňmo, jiného významného anglického botanika a pěstitele, a pravděpodobně při pohledu z horních pater jeho sídla pronesl tuto památnou větu: „Sire, vaše polnosti vzbuzují úctu…“
 




 

TOPlist